RAKO podporuje mladé obkladače na světové soutěži EuroSkills
Na 450 mladých, plně vyškolených řemeslníků z 45 různých profesí se letos sejde na jediném místě. V rakouském Grazu na soutěži EuroSkills Europe. Po 12 letech se zúčastní i 4 soutěžící z České republiky. Oficiálním delegátem, který nese za český tým zodpovědnost, je Hospodářská komora. Romana Pommera, v loňském roce znovuzvoleného viceprezidenta Hospodářské komory jsme se zeptali nejen na soutěž Euroskills.
Soutěž pro mladé řemeslníky proběhne v rakouském Grazu 22. – 26. září 2021. Už je jasné, kdo bude ČR reprezentovat?
I když se přihlásilo 12 cechů, a do soutěže jsme hlásili 12 závodníků, podařilo se získat jen 4 volná účastnická místa, plus máme náhradníky. Soutěžit za Českou republiku bude jeden obkladač, malíř, odborník na chladicí techniku a jeden opravář těžkých strojů. Není snadné soutěžící vybírat, protože u některých oborů chybějí soutěže na národní úrovni. Z těch bychom snadněji získávali adepty na podobná mezinárodní klání, které bychom dále rozvíjeli, vzdělávali a na soutěže připravovali. Zatímco kadeřníci mají asi pět různých soutěží, obkladači mají jedinou. Z vítězů soutěže Obkladačská naděje jsme vybírali toho, kdo nás letos pojede do Grazu reprezentovat.
Kdo tedy bude českou „obkladačskou nadějí“ na Euroskills?
Je to David Voráček, absolvent Střední školy Horní Bříza. Obkladačskou naději vyhrál v 17 letech, to bylo v roce 2014. Je velice precizní, má výborné reference a řemeslu se věnuje, takže už získal i zkušenosti v praxi. Přitom odpovídá věkové hranici, která je do 25 let. Teď už ho na soutěž musíme jen dobře připravit.
A právě proto se dnes, koncem dubna, potkáváme ve společnosti LASSELSBERGER, abychom si společně, všechny zúčastněné strany definovali harmonogram a scénáře příprav. Nechceme nic podcenit, základem úspěchu je dobrá příprava. Tréninky budou probíhat od května.
RAKO se do příprav také zapojuje, jak vím, například věnováním materiálů pro výcvik…
Máme domluveno, že značka RAKO věnuje materiál, keramické obklady i stavební chemii, pro přípravu na tuto soutěž, tedy pro veškerý praktický výcvik. Zároveň se Davidovi bude 14 pracovních dní věnovat profesionál, léty zkušený obkladač, Martin Lukeš při individuálním odborném školení. Výcvik bude probíhat v prostorách závodu v Horní Bříze. Do soutěže dále soutěžící získá od RAKO oblečení, nářadí od dalších sponzorů a další vybavení.
Je šance, že účast českých řemeslníků nebude letos poslední?
Budeme se o to samozřejmě snažit i další roky. Cílem soutěže je posílit odborné vzdělávání, prezentovat mladým lidem řemeslo, jako zajímavou kariérní alternativu a vzbudit jejich nadšení pro ně. O to samé se snažíme nejen my v Hospodářské komoře, ale i já, jako prezident Cechu obkladačů České republiky.
Máte pocit, že se zájem o učební obory se zvyšuje?
Cítím, že se zájem o řemeslo trošku zvedá. Řemeslo začíná být vnímáno trošku lépe. Ale přes to, že jsem optimista, žádný markantní nárůst zájmu se nekoná. Spíše se tedy zaměřujeme na to, aby když už kluk na nějaký obor jde, aby se dokázal na trhu uchytit a u řemesla zůstal.
Co ovlivňuje volbu profese a proč je zrovna obkladačů tak málo?
O volbě povolání často rozhodují nebo ji významně ovlivňují rodiče, ale asi víc maminky. A většina maminek pro syna zvolí spíš truhláře, elektrikáře, nebo instalatéra. Ale pokrývače nebo tesaře tuplem ne. Měla by strach, že synek v zimě poleze po střeše a spadne. U našeho obkladače úplně lidé nevědí, co to je. Mají pocit, že je to zedník. A hodně lidí si vzpomene na hlášku z 80. let: „Ty jsi uplně blbej, půjdeš na zedníka.“ A to v lidech přetrvává.
Jak se snažíte zatraktivnit obor obkladač, nalákat mladé lidi pro tento obor?
Přes spoustu bariér v této době, zde jsou dvě roviny. Jednak, co dělá Hospodářská komora pro řemeslo jako takové, a druhá rovina, co dělám já jako prezident Cechu pro obkladače, jako obor. V té první rovině se kromě jiného snažíme vysvětlit veřejnosti, že když kluci půjdou na řemeslo, že mají zajištěnou práci a vydělají si peníze. Vnímám jako důležité usnadnit jim vstup na trh v rámci ceny. Když je někdo láká, aby u řemesla zůstali, a oni slyší, že si budou vydělávat třeba 70 tisíc měsíčně, tak oni je chtějí hned.
A to samozřejmě nejde?
Nejde, protože mladý obkladač nebo zedník zdaleka neumí všechno, a i když přijde do praxe, musí se ještě dlouho řemeslo učit. Zaměstnavatel za něj odvádí státu stejné peníze jako za plnohodnotného truhláře, který má za sebou už patnáct let praxe, ale nemůže přece tomu začínajícímu dát stejné peníze. Stát by mohl a měl pomoci, například právě přes zaměstnavatele, aby tito lidé měli třeba slevu na daních. Tento model obdobně funguje v Polsku – stát definuje potřebnost profesí a u těch, kterých je skutečný nedostatek, by firma platila za mladé řemeslníky třeba poloviční odvody. Co se týče oboru obkladač, tam je hlavní novinkou, že právě spouštíme rekvalifikační kurz.
To zní zajímavě…
Jde o víkendový akreditovaný rekvalifikační kurz, který pražská Střední odborná škola Jarov spustila právě ve spolupráci s Cechem obkladů ČR. Absolvent si po skončení kurzu může zřídit živnost na zednické a obkladačské práce. Podmínkou je ale ještě složení závěrečné zkoušky.
Máte již s rekvalifikačními kurzy zkušenosti?
Podobné zkušenosti máme s jinými obory, s malíři, kamnáři. Lidé, kteří si rekvalifikační kurz zaplatí, ti u řemesla zpravidla zůstanou. Fakt, že do rekvalifikace vloží peníze je jakási záruka, že o řemeslo mají zájem. Jsem přesvědčen, že 80-90 procent z absolventů se bude věnovat obkladačskému řemeslu aspoň částečně. Třeba k tomu mohou malovat, dělat sádrokartony, ale budou umět i obkládat.
Máte nějaké další plány a přání ohledně rekvalifikačních kurzů?
Ideálně, kdyby se podařilo otevřít ještě minimálně 3-4 další místa v ČR, jeden kurz třeba v Plzni, jeden v Brně.